Les je bytost, kterou musíme prožít

Když přijdete včas, lán rozvete

Les je bytost. Inteligentní bytost. A pokud mu chceme rozumět, musíme také použít svou inteligenci. To znamená nedívat se na něj jen očima a myslí. Je potřeba pojmout les do sebe, cítit jeho živost, jeho tajemného ducha, vdechovat jej a poslouchat. Travnatá cesta vede do lesa. Úplně obyčejného. Mám být zklamaná? “Neblbni,” říkám si, “koukni …

Les je bytost, kterou musíme prožít Pokračovat ve čtení »

Jeseníky a jiné krajiny

Jeseníky a jiné krajiny

Jeseníky a jiné krajiny. Úvahy nad krajinou Nového Zélandu, nad zemí Navahů a nad nemocnou zemí přicházející nejen o stromy. Proč píši já, jesenický domorodec, o Novém Zélandu nebo zemi Navahů? Podotýkám, že nikdy jsem na Novém Zélandu ani v USA nebyla a to, co tady teď píšu, mně napadalo při sledování dvou dokumentárních filmů ČT: …

Jeseníky a jiné krajiny Pokračovat ve čtení »

Daleké toulání krajinou

Daleké toulání

Daleké toulání krajinou. Tahle trochu zvláštní disciplína je dílem nějaká nejasná, ale silná touha, dílem obyčejné přízemní motivy, jako je vypadnout zase někam ven a hýbat se. Tyhle touhy a motivy, pokud je v sobě máte, vás nenechají sedět doma. A pokud je v sobě nemáte, zkuste je trochu hledat, protože nevíte, o co všechno …

Daleké toulání krajinou Pokračovat ve čtení »

Prosluněná země, prosluněný les

prosluněný les

Na horách je ještě plno sněhu, ale mě už slunce táhne na kolo. Běžky už dnes nechám raději doma. Vždyť co může být lepší, než zmrzlá, zasněžená krajina? Snad jenom teplá, jarem vonící země a slunečními paprsky prosluněný les. Tady u nás v Jeseníkách se říká: “Dokud na Pradědu leží sníh, je venku ještě stále zima”. …

Prosluněná země, prosluněný les Pokračovat ve čtení »

Nahlédnutí do jesenické zimy a lidských strachů

Jeseníky v zimě

Noc, to je něha. Den, to je rozum. Zima, to je spánek. Noc to je milování. Léto, to je chiméra. Podzim, to je píseň. Pavel Zajíček: Životy? Nebo bludné kruhy? Jeseníky v zimě. Svět slunce a třpytivých mrazivých odlesků nebo také krásy bílé mlhy a z ní vykukujících, námrazou obalených stromků, divoká fujavice i tichý poklid nadýchané sněhové peřiny. Dole v …

Nahlédnutí do jesenické zimy a lidských strachů Pokračovat ve čtení »

Krajina břidlice – Zálužné

Krajina břidlice

Krajina břidlice. Šedá vrstevnatá břidlice z podzemí dokázala ovlivnit celý tento kraj. Osudy lidí, tvářnost přírody i sídel. Na nějakou dobu jakoby pozapomenutá, ale ….. Krajinu břidlice jsem již několikrát navštívila. Poprvé to bylo pracovně, když se jednalo o vzniku Geoparku Jeseníky. Tenkrát jsme mohli vidět čerstvě otevřené imaginárium břidlice a první břidlicové stezky. Už tehdy mě …

Krajina břidlice – Zálužné Pokračovat ve čtení »

Jeden kopec a přirozený způsob poznávání světa

Jesenický domorodec

Jak dobře znám, když jsme zavaleni povinnostmi tak, že už nemáme sílu na nic jiného. Sedíme doma a poznávání světa je nám vzdálené, asi jako vesmír. A přece jsme poutníci vesmírem a naší lodí je samotná Země. Kolik těch vesmírů ale je, třeba jenom tady na Zemi? Miliony malých světů, miliony obyčejných životů, miliony příběhů, …

Jeden kopec a přirozený způsob poznávání světa Pokračovat ve čtení »

Jak jít Hobití stezkou za východem slunce

Za východem slunce

Jak jistě víte, Hobiti nejraději chodí v noci a proto mi snad náš noční pochod za východem slunce na hřebeny Jeseníků, asocioval právě je. A nejenom to. Vzpomněla jsem si, bůhví proč, na konkrétní úryvek knihy J.R.R. Tolkiena Pán prstenů – Společenstvo prstenu. Na ten, jak se Frodo vydal po marném čekání na Gandalfa do Roklinky, aby …

Jak jít Hobití stezkou za východem slunce Pokračovat ve čtení »

Podél Rychlebských hor

Podél Rychlebských hor

Rychlebské hory. Donedávna to byly hory zapomenuté, což se díky aktivitě místních lidí začíná měnit. Hory samy tvoří v mapě písmeno T. Kratší horní část Téčka začíná někde u Nového Rumburku a končí u Supíkovic. Delší část začíná u Jeseníku a končí na polské hranici u Bílé Vody. Kdo jede do Polska, provází ho Rychleby …

Podél Rychlebských hor Pokračovat ve čtení »

Cesta do středu Země aneb Poštovní štola

Poštovní štola

Cesta do středu Země. Kdo by neznal tento román Julesa Verna. Autor v něm líčí cestu přírodovědce a profesora mineralogie Otty Lidenbrocka, jeho synovce Axela a jejich islandského průvodce Hanse Bjelkeho do středu Země (což je místo v hloubce asi 6 378 kilometrů pod povrchem naší planety).  Neměli jsme sice takové štěstí, abychom objevili zašifrovaný dokument starého islandského alchymisty jako hrdina románu, podle kterého bychom …

Cesta do středu Země aneb Poštovní štola Pokračovat ve čtení »

); ga('set', 'forceSSL', true); ga('send', 'pageview');