Jak vám Jeseníky také pomůžou

… škrábu se na poslední kopec, snad Jeseníky pomůžou. Chodník je plný kamení. Okolní borůvčí mi dosahuje až nad kolena. Zlatá tráva kontrastuje s modrým nebem, bílými mraky a tmavou zelení jehličí. Jsem nahoře. Sama, chybí máma. Mít křídla, vzlétnu …

Dobalím si batoh, hážu ho na záda a nasedám do auta, abych popojela kousek blíž k horám. V hlavě mám to místo, kam chci dojít a cestu, kterou půjdu. Těším se na výstup. Dnes to bude jiné. A přesto se  tělo těší na námahu, na pohyb vzhůru a hlava na prázdno, které nastane uvnitř.

Medvědí skály
Medvědí skály

Loučení

Lidé okolo kroutí hlavou. Kam to zase jde? Proč nezůstane doma, jako my? U televize je tak pohodlně. Nedbám pohledů a jedu. Vím proč. V hlavě mi běží film:

… jsme na Pradědu. Je děsná zima a já si obouvám lyžáky, černé s bílými šňůrkami. Máme za sebou brzké ranní vstávání, cestu s lyžemi na nádraží špinavými ulicemi Přerova a dlouhou jízdu autobusem. Táta už zase zmizel a jezdí někde sám, máma nás popohání k vleku. Jezdíme, až už jsme úplně zmrzlí. Bufet na Ovčárně je naše záchrana. Je malý a úplně narvaný. Ale je tu teplo…. Cvak

Jsem na místě. Tudy chci jít. Nepamatuji se přesně, kde jsme byly naposledy spolu. Ale není to podstatné, chci si to jen připomenout. Proto tu jsem. Stoupám nahoru ze Žďárského potoka kolem Medvědích skal k Alfrédce a Jelení studánce. Touto cestou jsme šly mnohokrát… Cvak

máma mě vede za ruku do tělocvičny. Ještě to nevím, ale tohle místo je pokračování mé cesty, která s ní začala někde v lesích.  Během pár týdnů už jsem tu jako doma. Mám vzor. Náš cvičitel skáče přes cvičební stůl a vypadá, že létá, ale ne, jeho skok končí skvělým přemetem do bachraté žíněnky. A pak přijdou další a vyberou si mě do oddílu běžeckého lyžování. A je vymalováno… Cvak

Jdu lesní cestou, pasekami. Louky okolo právě kvetou a voní. Výhledy do daleka jsou úchvatné. Vím, že tohle jsi měla nejraději. V Jeseníkách… Cvak

Výhled k Rýmařovu
Výhled k Rýmařovu

... moře. Máma sedí pod bílou plachtou a čte. Táta se smaží na slunci a segra taky. Přesto je máma nejopálenější. Stojím u vody a koukám na vlny. Písek je hladký, vlny obrovské. Pár lidí se do nich odváží, pár jich vlna smete. Zkouším to taky a končím mezi kamínky na dně. Voda mě smýká ke břehu, mám jí plné oči i ústa. No nic, přece to nevzdám, zkouším to znovu. A najednou se houpu nahoře na vlně. Nádhera… Cvak

Průsek je příkrý, ale cestička tu vede. Dole nerostlo nic, ale tady je plno praváků. Přímo na cestičce, kde jsi je hledala nejraději… Cvak

… zase plná taška knih. Hurá. Máma donesla z knihovny hromadu knih. Něco pro pro sebe a něco pro mě. Skvělé. Ztrácím se v příbězích a hlavou mi běží sny, které si chci splnit… Cvak

Tam nahoře
Tam nahoře

Poslední jesenická hora

Blížím se k vrcholu. Jehličí voní a slunce prosvítá korunami stromů. A pak stojím sama nahoře. Napadá mě: “Musím o tom vyprávět mámě. To by se jí líbilo”.

… je jako věchýtek s bílým chmýřím vlásků. Pomáhám jí do vozíku a vezu ji na terasu. Nevidí už nic, jen dýchá čerstvý vzduch a chytá větřík do tváří. Předala mi lásku k horám a lásku ke knihám. Vyprávím jí, kde v horách jsem teď byla a ona ožívá. 

Čtu jí postupně knížky, které si už nemůže sama přečíst. Knížky “Slyšel jsem sovu zavolat své jméno” a “Školu Malého stromu”. Je to jako smíření … a taky jako rozloučení… Cvak, cvak.

Cesta ke smíření
Cesta ke smíření

Nikdy nic nevzdám, zkouším to vždy znovu a znovu. Máma mě to naučila prostřednictvím hor. Stoupám na horu a dělám si tak prostor pro místo ve světě i životě. Brouzdám se borůvčím,  lesem a v hlavě se tvoří prázdno, jako předzvěst nových myšlenek. A ony vždy přijdou.

Mámě už o tom všem vyprávět nemusím, ví to. Už totiž vystoupala na svoji poslední jesenickou horu.

Vy to taky nevzdávejte, Jeseníky vám pomůžou. Najděte si svou cestu a vracejte se na ni znovu a znovu. Je vaše. Nikoho jiného. Když i vám bude zle, Jeseníky a jejich příroda to zlé někam odvanou. Zůstane jenom tichý úsměv, smíření a krása.

Chci vám něco dát

Zrovna teď stojím na pomyslném rozcestí. Přesto, že nemám zrovna práci, jsem nyní velmi bohatá a chci vám z toho také kousek dát. Získala jsem totiž mnohem víc, a to čas pro sebe. Říkám tomu “Rok pro můj život“, protože se to mého života a jeho dalšího směřování velmi dotýká. Ale ve skutečnosti je to spíš o VÁS.

Chci vám totiž říct, že Jeseníky vám opravdu pomůžou, ale jak už to bývá, vy jim také musíte něco dát. Zákon reciprocity funguje beze zbytku i tady. Musíte jim totiž věnovat svou lásku, svůj čas a své úsilí. To, na co se zaměřujete, to roste a vrací vám v jiné podobě to, co jste do toho vložili.

Pokud to uděláte, dostanete z hor zpět svobodu, nadhled, vyrovnanost, krásu. Ale také výdrž, kondici, rozhodnost, schopnost poradit si v každé situaci. Dostanete zážitky a příběhy, které vám zůstanou opravdu na celý život.

S láskou Ivana, jesenický domorodec

Facebook Comments

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.