Jeseníky v naději. Už byly na rozsypání. Šuškalo se to potichu v dolinách i na na nejvyšších hřebenech. A už to mají za sebou. Jo, jo…
Teď teprve jsou Jeseníky pro pravé chlapy i děvčice. Studené a drsné. Se sněhem, blátem, zmrzlými prsty. Zvlášť tam, vysoko nahoře, na nejvyšších hřebenech. Vloni jsem první sníh vítala pěšky, výstupem na hřebeny. Dnes ještě na kole.
Ale i na rozhraní mezi Jeseníky bylo docela drsně. Dnes jsem se totiž pohybovala na hranici mezi Jeseníky, a tak jako v té pohádce, jsem sem tam nakoukla do země krále Miroslava. Z Nízkého Jeseníku do toho Hrubého.
Nečekala mě tam volnost ke zpívání, jako toho ševce, ale už docela pěkná zima, sníh a bláto.
A na kole to bylo eňo ňuňo. Zima, ale krása díky slunci i mrakům a dobré viditelnosti. Dokonce jsem potkala pár dalších cyklistů. Takže nejsem úplný blázen nebo alespoň nejsem sama. Ráno jsem uvažovala i o tom, že pojedu na běžky, ale nakonec jsem to zavrhla. Ještě využiju pěkných dní na projížďky. Ale už se to chystá, na Pradědu už se běžkuje.
Z Rýmařova jsem jela po červené značce ke zřícenině hradu Strálek, kde jsem snad byla poprvé. Ostuda. Pak pěkným sjezdem ke Stráleckému potoku. No a když byl sjezd, tak musí zákonitě následovat výjezd. Dostala jsem se do Hornoměstské zatáčky, kde jsem jako dítě závodila na bežkách. Vypadá to tam stále stejně.
Po silnici jsem jela kousek směrem ke Skalám. Polní cestou jsem pak jela k Novému Poli, na Kamennou horu a Pod Výhledy. Hm, to se pohybuji v místech, o kterých píši v e-booku Jeseníky cestou domorodce. Dá se tudy pěkně dojít či dojet až na Rabštejn.
Ve Ždárském Potoce, který už je docela vysoko (nějakých 750 m. n. m.) , jsem už nohy měla úplně zmrzlé, a to jsem jela do kopce. Takže jsem raději chvílemi pobíhala pěšky, abych si je zahřála. A to jsem taky právě tady nakukovala do Hrubého Jeseníku. Zhodnotila jsem proto, že už mám nohy dost zmrzlé, a že se raději vrátím do nižších poloh.
Nenajezdila jsem toho mnoho, na to bylo chladno, ale užila jsem si to parádně.
Nejen Jeseníky v naději
Kdybych dala na předpovědi počasí a nechala se vystrašit slibovaným chladem, neviděla bych všechny ty krásné pohledy na pocukrované kopce, poorané pole, mraky, … Ne, člověk se nesmí nechat odradit. Kdo nikam nejede nebo nejde, nikdy nic nevidí, nic nezažije.
Jeseníky byly v naději sněhem, ale my můžeme být v naději zážitky, prožitky, pohybem, krásou, čím kdo jen chce…
A abych vám s tím pomohla, sepsala jsem e-book Jeseníky cestou domorodce.
Pokud vás to zajímá, tak KLIKNĚTE NA OBRÁZEK:
Tak už se nebojte, můžete se vydat po mých stopách.
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? 
DEJTE MU LIKE A SDÍLEJTE HO SE SVÝMI PŘÁTELI NA FACEBOOKU
MŮŽETE MI O TOM TAKÉ NAPSAT NÍŽE DO KOMENTÁŘE
Jsem jesenický domorodec a píšu o tom, jak být domorodcem kdekoliv na světě. Můj příběh o tom jak jsem k tomu všemu došla, si přečtěte zde. Nezůstávajte jen při čtení. Tam, kde jste doma, jste domorodcem i vy.