Les je bytost, kterou musíme prožít

Když přijdete včas, lán rozvete

Les je bytost. Inteligentní bytost. A pokud mu chceme rozumět, musíme také použít svou inteligenci. To znamená nedívat se na něj jen očima a myslí. Je potřeba pojmout les do sebe, cítit jeho živost, jeho tajemného ducha, vdechovat jej a poslouchat.

Travnatá cesta vede do lesa. Úplně obyčejného. Mám být zklamaná? “Neblbni,” říkám si, “koukni se dál”. Měly by tu být nějaké skalky. Hledám je. Překračuji nepatrný hřeben a najednou a nečekaně se ocitám ve světě, jaký mohl být.

Dnešní den začal koukáním do mapy a taky jednou vzpomínkou. Vzpomínkou na vyprávění o zajímavém místě. Byla to jenom taková zmínka, ale nějak mi to utkvělo v paměti. A že už je to pár let. Tak jo, asi přišel čas. Dnes si mě to místo zavolalo.

Překročení hranice do jiných světů

Do toho místa jsem přišla ze strany, kde byl úplně nezajímavý smrkový les.  Smrky stejného stáří stojící jeden vedle druhého. Suché jehličí a žádný podrost. Prostě les, jak ho často známe. Už ani nevíme, jak má vlastně takový správný les vypadat. Jdeme tím lesem a ani nám už nedochází, že tohle není přirozený les, že jsou to “jenom stromy ke kácení”.

Ale dnes to bylo jinak. Překročením nějaké pomyslné hranice v tomto obyčejném lese nebo prosmyknutím se skulinou do jiného paralelního světa, se ten nezajímavý les proměnil v les plný krásy, kouzla a tajemství. Najednou jsem byla úplně jinde. Ve skrytém světě, jaký obyčejně nevidíme, který se nám otevře zrovna když ho vůbec nehledáme. 

Nezajímavý les zůstal někde za mnou a já se procházela snovým světem. Cítila jsem jakousi podivnou nepatřičnost. Asi jako když Frodo a Společenstvo prstenu přišli do domu Toma Bombadila a našli tam nečekaně krásnou Zlatěnku:

Připadali si podivně zaražení a neohrabaní jako lidé, kterým, když zaklepali na dveře chalupy s prosbou o trošku vody, otevřela mladá elfí královna oděná kvítím.

Nebo když překročili Stříberku a vstoupili do elfího království Lothlórien a zůstali stát v němém úžasu. Zdálo se jim totiž, že vešli do zaniklého světa. Cítili kolem sebe moc kouzla, přestože neviděli, že by někdo čaroval.

Tak i já jsem kráčela lesem. Koukala jsem na světlo prosvítající jasně zeleným jarním listím, na kvetoucí podrost tvořící celé velké polštáře, na skalky, kameny i na nad tím vším kroužící a krákající krkavce. 

Všechno bylo zahalené zelenkavým nádechem, jakoby kouzlem byl prostoupený i samotný vzduch. Kdyby se najednou objevili lesem tančící Elfové, tak by mě to ani trochu nepřekvapilo. Naopak, obraz, který by tak před mýma očima vznikl, by byl úplný, celistvý.

Lidé odešli, ale jejich duch je tady

Kdysi tu žili lidé. Jenom tak je snad možné, aby nějaké místo mělo takového ducha. Když lidé odejdou, zemi a půdu znovu přetvoří příroda. Příroda nějak umí propojit to, co zbylo po lidech s tím, co sama nechává růst a měnit se. Výsledek je tak kouzelný, jako tento les. 

Horníci tu kdysi chodili kolem skal a po starých chodnících a kutali půdu i hlubiny země.  V terénu jsou dodnes znatelné pozůstatky tohoto kutání i staré haldy hornin z podzemí. Na různých místech jsou stará důlní díla, dokonce systém starých štol, pozůstatek po těžbě železných rud. 

Kromě toho jsou na kraji lesa pozůstatky stavení, dnes už pouze riuny, v hustém porostu sotva znatelné. Ale protože vím, čeho si mám všímat, pozůstatky starých zdí jsem objevila za velkým kvetoucím keřem a šeříkem, rostlin, které sem do lesa očividně nepatří.

Domy jsou zakresleny i v mapě stabilního katastru, což je nejlepší zdroj pro hledání starých stavení, plužin, náhonů, vývoje sídel apod. Pokud vás tyto věci zajímají.

Les je bytost

Když lidé odejdou a ponechají les sám sobě, vrátí se do svého co nejpřirozenějšího stavu, jakého jen může dosáhnout. Stromy nerušeně rostou a odcházejí a všechno se děje tak přirozeně, jako vždycky. Semínko  stromu spadne a vyroste zrovna na tom místě, kde k tomu má vhodné podmínky. Les je pak složen z jedinců různého stáří a druhů a kolem stromů vzniká právě tolik prostoru, kolik je zapotřebí. 

I podrost vzniká tam, kde je ho potřeba a podílí se na vzniku lesní půdy. Ale než k tomu dojde, může podrost rozehrát hru “na krásu”.  Pokud se na les díváte jen tak obyčejně, pak tu krásu nevidíte. Vidíte jenom to, co jste se kdy o lese naučili. Vidíte nějaké stromy, větve, kmeny, listy, ale nevidíte skutečný les. Ten uvidíte, až když les dokážete prožít. Musíte cítit jeho živost, musíte být jeho součástí, musíte ho vnímat jako rovnocenou bytost.

Fascinující podrost

Podrost začíná “obyčejným” kapradím. Pak se přidávají další rostliny. A najednou koukáte na různá patra, oddělená různými druhy rostlin, které tvoří celé lány. Něco takového ale neuvidíte každý den.  Uvidíte to jenom tehdy, pokud půjdete do lesa v ten správný čas. Pak se vám taky může podařit, že ty lány rostlin zrovna hrají nějakou barvou, protože právě rozkvetly. A to je velká radost a krása a je to prostě fascinující.

Fascinující je také to, že jsem do toho lesa přišla nečekaně, bez plánu, jenom proto, že si mě les zavolal. Takže jsem ho prostě měla z nějakého důvodu vidět. A já už také vím proč. 

Strach o přírodu je jen nedůvěra

Měla jsem jednu chvíli velký strach. Strach o mizející lesy a zničenou přírodu. Doslova jsem se klepala obavou, že to příroda neustojí. Že lesy zmizí a s nimi zmizí i voda a že svět, jak ho známe, už nebude. Ale les je mnohem víc, než jenom to, co vidíme. 

Už vím, že mít strach o přírodu je jen zbytečná nedůvěra v nekonečné síly přírody a v přirozený běh světa. Protože všechno, co my lidé děláme, a co můžeme vnímat jako ničení přírody, je jen součástí vývoje světa, jehož jsme nedílnou součástí. I my jsme součástí přírody, a proto i to co děláme, má svůj hluboký smysl, i když ho zrovna nevidíme. Je to cesta, kterou musíme projít, než nám všechno dojde a my pochopíme. 

Strom, který přežil

Už nevíme, kdo tenkrát před staletím zasadil u svého domu ten STROM. Z domu je pouhá riuna, ale strom, vykotlaný, ale zdravý, je tu stále. Stal se součástí lesa. Jeho kořeny se postupně rozrůstaly lesem do daleka, jeho větve visí z obrovské koruny až k zemi.

Strom tu stojí, zrovna jako les proto, aby ho lidé, kteří k dospějí k určitému stupni poznání, mohli znovu objevit. Aby vyslechli vzpomínky stromu o lese i lidech, kteří v něm pobývali.

Les je bytost
Facebook Comments

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.